Den, kdy lidstvo umřelo

Tato povídka původně povídkou nebyla a do budoucna znovu povídkou nebude. Jedná se o jednu kapitolu z rozepsané knihy s názvem Střechy. Tu jsem začal psát dlouho před Hrůzami z Michiganu, v době, kdy jsem ještě za prací dojížděl. Samotná kniha opět vznikla z jednoho živého snu, který mi doslova učaroval. Bude se jednat o drsné postapo v nepříliš vzdálené budoucnosti, kloubící sci-fi s fantazy. Tento styl mi je, stejně jako horor, velmi blízký. I přes to jsem doposud žádnou knihu s touto tematikou nečetl. Jak říkám, nejsem úplně normální tvor!

Co se ale samotné povídky týče - zdá se, že jsem byl prorokem. Přísahám - psal jsem ji před pandemií... :)

P.S.: jedná se skutečně o jeden z prvních textů. Požádal jsem redaktora, aby příliš nezasahoval do děje. Ten je pouze nepatrně opraven tak, aby v něm nedostatky v mém vyprávění zůstaly.

Korekturu provedl @bezicicestinar (twitter) a vševystihující ilustraci Martin Vinš.

Děkuji za Váš zájem.