Antologie povídek č.1

Obsahuje tyto povídky:

• Tmavomodré BMW Z3
• Vrtochy starého psa
• Zkurvenej, prolhanej hajzl
• Čarodějka
• Nezvratitelnost
• Maximální otáčky
• Zlatý Cadillac
• Den, kdy lidstvo umřelo

Milý čtenáři lačnící po krvi!

Tuto antologii jsem se rozhodl sepsat z jednoduchého důvodu. Jako člověk obdarovaný schopností vytvořit si noční můry tak intenzivní a živé, že se mi jednotlivé obrazy scén zaryjí v paměti na hodně dlouhou dobu, jsem se rozhodl s tím nějakým způsobem naložit. Říká se, že pochopením snů dokážete pracovat na svém duševním i fyzickém rozvoji. Já své sny mnohdy dokáži ovlivnit a nezřídka si uvědomit svůj snový stav a probudit se z něj. Oficiálně je to nazýváno jako Lucidní snění. Dozvěděl jsem se to teprve nedávno, a přitom tento „dar“ vlastním již od raného dětství.

Ovšem, jak to celé souvisí s mým psaním povídek? Opět jednoduché - ze svých nočních můr se prostě vypisuji. Ano, je to tak! U prvních dvou povídek jsem si ověřil, že když svou noční můru dostanu na papír, přestane mě hlodat v hlavě. Prostě ji přenesu z říše snové a mentální do světa reálného, fyzického. Konkrétně na papír. V ten moment už má hlava nepotřebuje sen vstřebávat, myslet na něj, nebo se jím dokonce trápit. Prostě šlus, ende!

A tak jsem se dostal k psaní. Začátky byly hrozné! Doba četby u mě skončila s posledním ročníkem základní školy, aby uvolnila volné chvíle jiným zálibám. V bouřlivých mladistvých letech, kdy jsem se hledal, nebylo na čtení knih ani pomyšlení. To přišlo až po svatbě, kdy jsem utíkal z reálného světa a před všedními problémy. Jako útočiště mi přišlo nejlepší místo na WC - zamčené dveře, klid, soustředění se na výkon a četbu. A hlavně - celej vesmír mi v tu chvíli mohl políbit pr***…

Ovšem ani v té době jsem si netroufl házet písmena k sobě a vytvářet smyšlené příběhy. Jediné ťukání do klávesnice bylo v práci, kdy jsem denně vyřizoval spoustu pracovních mejlů, a doma, kde jsem zas pro změnu hrál do noci počítačové hry. Rodinu jsem, řekl bych teď zpětně, vcelku i zanedbával.

A pak přišel on-line svět! Na WC už jsem si nebral knihy, nebo odborné časopisy, ale první chytrý mobilní telefon. A po něm tablet. A tou dobou mi znovu skončila doba četby. Čas vyplnil nově spuštěný Facebook a jeho lepší komunikační platforma. Začal čas nesmyslného sdílení soukromého obsahu pro získání obdivu neznámých lidí. Honění lajků!

Přibližně před třemi lety jsem si ovšem řekl DOST! Už toho bylo moc. Zrušil jsem Facebook a začal číst odborné články na internetu. Čas na poctivý papír ovšem nastal teprve nedávno. A teď doháním vše, co se dá.

Před těmi třemi lety, kdy jsem se na chvíli odřízl od světa sociálních sítí, jsem zatoužil splnit si svůj dávný sen - napsat povídku o vlkodlacích. Nesmějte se! Toužil jsem ji napsat už na základce a dokonce jsem i pár odstavců tehdy dal dohromady. Ale spíš jsem ty vlkodlaky hltal v televizi a maloval na papír.

Za posledních deset let jsem si splnil soustu svých snů - slušný výdělek jako živnostník, moderní automobil, nádherný chopper, krásnou ženu a život s ní v normálním vztahu. Proč si tedy nesplnit i tento sen? Impulzem se staly synovy šestnácté narozeniny - tam vznikla vůbec první verze povídky Hrůzy v Michiganu. A dal už to bylo jak na skluzavce. V nemocnici s prasklým slepákem jsem díky bolesti v břichu dostal nápad pokračovat v povídce a vytvořit novelu. Z novely se záhy stal román. A ten teď razí cestu na pulty knihkupců.

Mezitím také vznikaly povídky z mých nočních můr. Sny se přenesly na papír a přestaly trápit chorou mysl jednoho čtyřicátníka. Sny, z nichž jeden dokonce vyhrál svou vůbec první literární soutěž. Motivace vzrostla, ramena rozšířila a ego stouplo. A díky tomu se k Vám dostala tato antologie mých prvních povídek.

Vítám tě čtenáři lačnící po krvi. Ne všechny povídky jsou drastické, najdou se výjimky i v tom malém množství. Ale pokaždé, až na jednu, jsou to sepsané sny týpka, co prostě jednoho dne začal na stará kolena psát. Co začal se svými sny pracovat. Co našel svůj budoucí směr. Svůj cíl!

Vítej čtenáři lačnící po krvi!

Vítej ve světě mých nočních můr!